„Snažíme se mít vyrovnanou a dobrou kvalitu,“ říká Tkadlec z Únětického pivovaru

V Úněticích nedaleko od Prahy se obnovila v roce 2011 tradice výroby piva. Zasloužil se o to Štěpán Tkadlec, kterému byla v tomto ohledu obec Únětice nakloněna.

Štěpán Tkadlec, majitel pivovaru Únětice

Štěpán Tkadlec

Velké množství pivovarů chodí cestou amerického piva. Máte také nějaké apy, ipy nebo jdete jinou cestou?
„Ne, my jsme konzervativní. Již od začátku jsme chtěli naše portfolio založit na únětické desítce a únětické dvanáctce. Do dneška jsme těmto pivům věrni a vaříme pouze spodně kvašená tradiční piva.“

Jak jste se dostal vůbec k této budově. Měl jste i jinou alternativa v podobě budovy na jiném místě?
„Uvažovali jsme i o jiných místech, ale vzhledem k tomu, že bydlíme v Roztokách, tak nám to přišlo logické, že je to kousek. Známe to prostředí, známe ten kraj, takže to byla naše primární volba, která nám vyšla.“

Jak velké máte spilky?
„Máme celkem deset kádí a objem je padesát hektolitrů.“

V čem si myslíte, že se liší vaše piva od konkurence?
„Ono těžko říct. Konkurenční piva jsou skvělá piva. Naše pivo má možná trochu jinou plnost, trochu jiný charakter té hořkosti, ale určitě je hodně podobných skvělých piv, takže těžko říct, že jsme úplně něčím výjimečným. Spíš se snažíme mít tu kvalitu stále vyrovnanou a dobrou a to pivo i věmově i psychicky působí jinak než konkurence. Každý pivovar má něco skvělého. Někdy se mu daří, takže těžko říct, čím se liší.“

Často slýchám, že v Česku jsou skvělé vztahy mezi pivovary. Jak tato synergie funguje?
„Já to tak vnímám. Protože jsem studoval Střední pivovarskou školu a vysokou školu, tak mám spoustu kolegů a spolužáků, kteří působí v pivovarech a ten pivovarský svět je poměrně malý a měli by se lidi stýkat a vyměňovat si zkušenosti, protože je to především pivovarnické řemeslo a k řemeslu patří ta vzájemná spolupráce určitě i v oblasti výroby.“

Jan Lumbert, sládek Únětického pivovaru

Jan Lumbert
„Přesně tak, je to pravda. Obzvlášť u těch pivovarů, kde lidi vytvářejí komunitu. Pivovarský svět je strašně malý a lidi se mezi sebou potkávají a rádi si předávají zkušenosti. Když někdo může někomu pomoci, tak to určitě neodmítne. U těch větších pivovarů je to trochu jiné, ale přesto tam nějaká pospolitost pořád je. Všichni jsme od stejného řemesla a všichni jsme tak nějak známí.“

Jak jste se dostal k práci sládka?
„Nezačínal jsem jako sládek, začínal jsem ve velkých průmyslových pivovarech. Nejdříve to byl Měšťan pivovar v Holešovicích. Později to byl Staropramen na Smíchově, kde jsem pracoval nějakých dvanáct třináct let a pak shodou okolností jsem se dostal sem do Únětic, odkud původně pocházím a tady když jsem zjistil, že se otevírá pivovar, tak jsem se tady potkal s Láďou Černohorským, což byl takový ostřílený matador, který měl velké zkušenosti s rozjížděním minipivovarů. Měl obrovskou praxi a spoustu nám toho dal.“

Na jakou věc vzpomínáte nejraději, kterou vám předal?
„To se nedá popsat jako hmatatelná věc, ale spíš je to takový ten šarm toho člověka, to se nedá naučit. Ne, že by to člověk odkoukal, ale nějak to do sebe vstřebá postupem času. Láďa byl úžasný člověk, co se týče všeobecného přehledu. O všem něco věděl, dalo se s ním mluvit na jakékoli téma. Byl obrovský milovník piva, žen a sportu. Tím to asi zastřeším všechno.“

 

Zdroj: Tývka.cz

Komentáře