Průmysl 4.0 potřebuje pracovníky se soft skills, ti provedou ostatní procesem změn

Pro strojírenské společnosti byli odjakživa klíčoví pracovníci s odbornými technickými znalostmi a zkušenostmi. Digitalizace a Robotizace s sebou přináší nové výzvy a ke slovu se významně dostává i takzvaná digitální gramotnost. Firmy se tak musí postavit čelem k přechodu na technologie Průmyslu 4.0. V tom mají napomoci zaměstnanci s takzvanými soft skills. Konkrétně pak půjde o jedince, kteří ostatní pracovníky procesem změn a zavádění nových technologií bezpečně provedou. 

 

Strojírenské firmy by se neobešly bez zaměstnanců s hard skills neboli s odbornými technickými znalostmi a dovednostmi. Absence operátorů výroby nebo obsluhy CNC strojů je tak obtížně představitelná. Digitalizace a robotizace průmyslu se každým dnem posouvá a s tím vzrůstají i nároky na technické pracovníky.

Odborníci i samotné společnosti se shodují na tom, že je zapotřebí významně vylepšit oblast digitální gramotnosti.

IT technologie vstupují přímo do samotných výrobních zařízení, nestačí už tedy klasické inženýrské vzdělání. Oproti minulosti je zásadní potřeba kontinuálního vzdělávání a sebevzdělávání a propojování znalostí z různých oblastí,“ řekla mluvčí Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT Alena Nováková.

Výrobu zajišťuje z velké části technicky vzdělaní zaměstnanci. Strojírenské firmy se ale neobejdou ani bez soft skills.

„Za klíčovou soft skills dovednost považuji schopnost přijímat a dávat zpětnou vazbu, která je základem pro proces učení a růstu organizace. Vytváření firemní kultury podporující oddanost a motivaci zaměstnancůangažovanost – má pak stejný význam jako budování technického a organizačního know-how,“ popsal  ředitel poradenské společnosti Image Lab Vratislav Kalenda.

Během přestoupení na technologie Průmyslu 4.0 jsou zaměstnanci soft skills minimálně stejně důležití, jako ti s technickými znalostmi.

Průmysl 4.0 není jen o zavádění technologií, ale hodně – možná především – o změně procesů a navyklých standardů. A tam je potřeba umět změny komunikovat, vysvětlit proč a jaké změny se dělají a tyto změny správným způsobem prodat. A pokud se toto nepodaří, tak to může zcela zmařit investice do technologií,“ říká Jiří Bavor ze společnosti Siemens.

 

Malé množství kvalifikovaných pracovníků řeší automatizace

Zaměstnanců s dovednostmi zaměřenými na Průmysl 4.0 je minimum. Firmy tak musí najít řešení, jak s touto problematikou bojovat.

„Snažíme se naše zaměstnance motivovat, aby se o nové technologie zajímali a chtěli svou digitální gramotnost zvyšovat ne proto, že by museli, ale proto, že v ní vidí potenciál jak pro sebe, tak i celý obor strojírenství. Zejména pro zaměstnance s nižší kvalifikací je to navíc skvělá příležitost, jak rozvinout své pracovní působení,“ sdělil výkonný ředitel koncernu ZKL Jiří Prášil mladší.

Další společnosti se rovnou zaměřují na automatizace samotných provozů.

„Z vlastních znalostí trhu mohu potvrdit, že už existují firmy, mimo jiné i právě ve strojírenství, které zcela vážně přemýšlejí o změnách v provozu – respektive už je realizují – spočívajících v náhradě nedostatkové lidské síly plnou robotizací,“ řekl ředitel personální společnosti Předvýběr.CZ František Boudný.

 

Nejlepší metodou zůstává škola hrou 

Jádro problémů spočívá v nedostatečné kvalifikaci pracovníků. Vzdělávání je tak klíčem k budoucí prosperitě.

„Bez systému kontinuálního vzdělávání a rozšiřování dovedností pracovníků nemůže žádný podnik dlouhodobě na globálním trhu obstát. Je proto třeba motivovat zaměstnance a využívat vzdělávacích aktivit hospodářských komor a klastrů, které dokážou reagovat na potřeby zaměstnavatelů a trhu práce,“ popsal Tomáš Kubala, předseda představenstva Industry Clusteru 4.0.

Podle ředitele portálu Předvýběr.CZ Františka Boudného je nejlepší metodou škola hrou. Lidé si musí inovativní věci osahat. Ve chvíli, kdy pochopí, že nové technologie a přístupy nejsou proti nim, tak si je jednoduše osvojí. Musí si ale umět přiznat, že nevynikají v určité oblasti. Naopak se musí novým vědomostem učit od druhého.

„Značně nápomocné mohou být v tomto ohledu nadstandardní vazby uvnitř pracovního kolektivu. Z této skutečnosti mohou nejen nyní, ale i v budoucnu profitovat například generační zaměstnavatelé – tedy firmy, ve kterých působí hned několik generací pracovníků, často i v rámci rodiny,“ doplnil Jiří Prášil mladší.

Ideálním nástrojem pro osvojování digitálních kompetencí je vytvoření takzvaného digitálního hřiště. Uvádí to alespoň Alena Nováková. To je možné použít pro ověření funkcionality a nových konceptů ve výrobě, identifikaci požadavků a dopadů technologie bez nutnosti velkých odstávek skutečné výroby. Zaměstnanci je v neposlední řadě použijí pro vzdělávání a trénink.

„V současnosti chrlíme spoustu novinektechnologií, které mají krátkou životnost a z nichž se jen část přetaví na dlouhodobě využívanou technologii. Je proto důležité umět rozpoznat skutečnou hodnotu a umět si představit dopad na reálný systém. Tomu může napomoci i experimentální linka,“ vysvětlila.

„Tento trend je patrný v Evropě i v Česku, kdy v rámci univerzit či výzkumných ústavů vznikají testbedy pro Průmysl 4.0, ve kterých se setkává akademické prostředí s firemním a které mohou nabídnout služby nejen velkým firmám, ale i těm menším. Příkladem takového testbedu je například i testbed pro Průmysl 4.0 na CIIRC ČVUT,“ dodala Alena Nováková.

 

 

Zdroj: Tývka.cz

Komentáře

Michal Kvapil

Jsem člověk, který si prošel bohatou praxí v oblasti žurnalistiky. Stáž jsem odstartoval na Novinkách.cz. Následně jsem přešel do mediální skupiny Lagardere, kde jsem pět let působil v Rádiu Zet / BBC na redaktorské a editorské pozici. Pracoval jsem i na pozici zprávaře. Následně jsem přešel pod projekt Youradio Talk, kde jsem měl i vlastní pořady - například Krypton pořad o kryptoměnách. Praxi jsem nabral i v regionální televizi První boleslavská, ve které jsem si prošel prací kameramana, střihače i redaktora. Souběžně s tím spolupracuji pro portál Mladaboleslav.cz a Boleslavský deník.