„Podnikání není o tom mít za rok patnáct aut,“ říká P. Šimůnek z Nezávislého divadla

Každý člověk má nějaký sen a je skvělé, když se jej podaří naplnit. Výborným příkladem je herec, zakladatel Nezávislého divadla a pořadu „Host do domu“ Patrik Šimůnek. Za naplněním jeho tužeb stojí ale léta dřiny. Osobní život šel v jeho případě stranou na úkor jeho podnikatelského záměru. Patrik žije v malé vesničce nedaleko Mladé Boleslavi Holé Vrchy. Každý měsíc se v jeho nejmenším divadélku v Česku scházejí lidé kvůli pořadu Host do domu. Během sedmnácti dílu jej navštívili hosté, jako jsou Eva Pilarová, Jan Přeučil, Naďa Konvalinková nebo Mirai Navrátil.

Jak jste se dostal k herectví – potažmo k podnikání? 

Já jsem začínal tak, že jsem v roce 1999, letos je to už dvacet let, začal tak nějak omylem hrát divadlo úplně ochotnicky. Má první role byla čarodějnice, která se jmenuje „Dej mi bůra“. Takže si dokážete asi představit, jak to vypadalo. Nicméně potom jsem byl oslovený od dalších divadel a nějak mě to začalo bavit. Začal jsem si pohrávat s tím, že bych šel i na hereckou školu. Takže jsem vystudoval ekonomickou střední školu a potom jsem se vrhnul do Prahy na hereckou školu. Přesto, že jsem hrál divadlo, tak jsem si říkal, že to divadlo nechci opustit. Takže jsem po absolutoriích stál na začátku toho, že jsem musel začít podnikat. Dneska je totiž doba taková, že oblastní divadla a v podstatě i ta pražská jsou plná. Herců a umělců je kvanta. V podstatě na vás nikde nečekají s otevřenou náručí. Takže jsem si řekl, že budu podnikat a založil jsem si divadlo, které jsem nazval Nezávislé divadlo.

Povězte nám něco o pořadu „Host do domu“. 

Pořad „Host do domu“, který jsem si vymyslel, protože jsem si vždy říkal, že by mě bavilo se na nějaké věci těch herců zeptat a pozvat je a podpořit naše nejmenší divadlo v České republice. Přišel jsem tak s nápadem založit hosta do domu a oslovit přední české umělce, zdali by měli zájem podpořit nejmenší divadlo a kulturu vůbec. Oni s tím začali jeden za druhým souhlasit. Takže dnes už máme sedmnáctý díl. Je to pravidelné, snažíme se každý měsíc. No a jak jsem se dostal k jednotlivým osobnostem? S některými jsem hrál v Praze. Na některé jsem se snažil získat kontakt třeba z divadel pražských. S tím projektem „Host do domu“ jsem dostal nabídku do pražského divadla Kolowrat. To sídlí vedle Stavovského divadla. První host byla Vilma Cibulková.

Kde čerpáte energii?
Bude to možná znít jako klišé. Ale první stavební kámen je, když přijde člověk a řekne: ‚Líbíte se mi, jak to hrajete, jste suproví, fandím vám‘ nebo přijde malý chlapeček a malá holčička a řekne: ‚mně se to hrozně líbilo, byli jste legrační‘. To člověka tak odzbrojí. Ví, že to není jen lichotka nebo plácnutí do vody. Tam je ta energie, co vás nakopne. Řeknete si, že musíte těm dětem zahrát znovu. Druhá věc, kde rád čerpám energii a píši nejlepší scénáře, je na dovolené. Jezdím a říkám tomu na pracovní dovolenou, kde neumím celý den ležet na pláži jen tak. Když jsem na pláži, tak přemýšlím, co zlepšit nebo co napsat. Inspiruji se a pozoruji lidi. Je strašně zajímavé pozorovat lidi, jak se chovají, protože to může pak člověk krásně použít do nějakého představení. Další věcí je samozřejmě i zázemí rodiny. To jak mně babičky fandí, jak rodiče za mnou stojí a podporují mě, je něco, co člověk může říct, ‚ano můžu začít podnikat, můžu hrát divadlo, můžu dělat cokoli, můžu studovat‘, když máte za sebou hlavně rodinu.

Co byste poradil začínajícím podnikatelům?
Pokud se někdo rozhodne v dnešní době, že bude podnikat, tak to neznamená, že musí mít tři domy a patnáct aut a je z něj velký podnikatel. První věc, kterou si musí uvědomit je, že to neznamená, že bude do roka bohatý. Zadruhé pokud chce být v tom oboru dobrý, ať je to jakýkoli obor a začíná podnikat, tak si musí uvědomit, že jeho osobní život půjde stranou. Nějaká přítelkyně, děti to je všechno rodina sama odkázaná na druhou kolej. To prostě tak je. Pokud člověk chce mít zakázky, plnit zakázky a mít nějaké finanční prostředky do budoucna, aby je mohl investovat, tak to jsou základy, které si musí uvědomit. Důležité je, nikdy si nebrat větší břemeno, než jsme schopni unést a to především ve finanční oblasti. Znám spoustu lidí, kteří si na sebe vzali divadlo, kteří si pronajali velké haly a najednou zjistili, že náklady se jim hromadí a nemají je z čeho platit.

 

Zdroj: Tývka.cz

Komentáře

Michal Kvapil

Jsem člověk, který si prošel bohatou praxí v oblasti žurnalistiky. Stáž jsem odstartoval na Novinkách.cz. Následně jsem přešel do mediální skupiny Lagardere, kde jsem pět let působil v Rádiu Zet / BBC na redaktorské a editorské pozici. Pracoval jsem i na pozici zprávaře. Následně jsem přešel pod projekt Youradio Talk, kde jsem měl i vlastní pořady - například Krypton pořad o kryptoměnách. Praxi jsem nabral i v regionální televizi První boleslavská, ve které jsem si prošel prací kameramana, střihače i redaktora. Souběžně s tím spolupracuji pro portál Mladaboleslav.cz a Boleslavský deník.