„Když se člověk spálí, tak to neznamená, že nemůže nikdy uspět,“ říká Jan Mittner z Rotorama
Úspěšný podnikatel, zakladatel Jízdomatu nebo firmy Rotorama, která se zabývá FPV drone racingem. Není řeč o nikom jiném než o Janu Mittnerovi. Právě s touto osobou jsme si pro vás připravili rozhovor. Rotorama nabízí konkrétně jedinečný e-shop, kde si můžete pořídit vybavení pro závody s FPV koptérami. Nabízí ale i zajímavé kurzy, které vás v této oblasti mohou obohatit. V neposlední řadě jde i o profesionální tým, který zaznamenal mnoho úspěchu na poli nejprestižnějších závodů koptér Drone Champions League.
Kdy jste začal podnikat?
„Já se vývojem webových stránek a aplikací zabývám už někdy od svých patnácti let. Takže jsem začínal ještě s jedním kamarádem, který byl tehdy o kousek starší, takže jsme to dělali na jeho živnosťák a pak když mi bylo osmnáct, tak jsme si založili s.r.o. To byl někdy rok 2004 a od té doby jsme primárně dělali zakázkový vývoj pro zákazníky podle objednávek, co kdo od nás chtěl a potom v roce 2010 jsme se pustili do svých vlastních projektů. První z nich byl Jízdomat. Takže ta historie byla trochu delší. Takže to nebylo úplně z ničeho nic, ale u toho bylo delší pozadí, které nám realizaci Jízdomatu ulehčilo.“
Jak vás napadla myšlenka samotného Jízdomatu?
„Ta myšlenka vycházela z toho, že já jsem tehdy dojížděl do Prahy na vysokou školu z Třebíče a vlastně se řešilo, jakým způsobem naplnit auto. Samozřejmě už některé portály existovaly. Nebyl to tedy blesk z čistého nebe, ale ty portály, které v Česku byly, tak byly zaměřeny buď lokálně na jednu trasu, nebo byly udělaný nešikovně, že neměly nějakou větší kvalitu. Takže mě napadlo, že by se mohl udělat portál, který by mohl mít přesah výrazně větší než na jednu trasu a to byla ta myšlenka. To, že něco takového existuje, jsem věděl. Nebylo to tak, že by mě to napadlo z ničeho nic, ale měl jsem s tím osobní zkušenost, že jsem to potřeboval řešit a viděl jsem, že na trhu takovýto portál chybí.“
Jak jste se dostali k prodeji Jízdomatu?
„Tam šlo o to, že jsme Jízdomat rozvíjeli nějakých čtyři až pět let a vlastně jsme se dostali do takového stádia, kdy nebyl problém financovat dál, ale spíš ho nějakým způsobem rozvíjet. On totiž neměl úplně dobře vyřešený byznys model. My jsme to nedělali s tím, že by to měl být komerční projekt. Spíš nám to přišlo, že je to zajímavá věc, která může pomáhat a ty peníze jsme v tom úplně nehledali, ale ve chvíli, kdy jsme je v tom začali hledat, tak byl docela problém v tom to najít. Varianty, které jsme zkoušely, moc nevycházely a pořád jsme to dotovali z nějakých našich dalších aktivit. To byla jedna věc, která vedla k tomu rozhodování. Druhá věc byla, že BlaBlaCar měl jednoznačně ambice fungovat po celé Evropě včetně Česka a přišlo nám trochu nešikovné s BlaBlaCarem v Česku soupeřit, když nám výrazně větší smysl dávalo dělat to dohromady než proti nim. Přece jenom ten trh není tak velký na to, aby mělo smysl se tam s někým handrkovat. Když jsme se s nimi několikrát potkali, tak jsme zjistili, že je s nimi docela rozumná řeč a že ty cíle se nějak zásadně neliší od těch našich cílů a to vedlo k tomu, že jsme se nějak domluvili.“
Nelitujete trochu tohoto kroku? Hodně lidí považuje podnikání za své vlastní dítě.
„Určitě to tak je. Je to tak, že firma nepatřila jen mně, bylo nás víc, ale primárně ta myšlenka vycházela z mé hlavy, takže opravdu jsem k tomu měl ze všech zúčastněných osob nejblíž a rozhodně jsem to neprodával s pocitem nějaké euforie nebo tak. Furt to bylo takové, že padesát na padesát. Nebylo to rozhodně nějak jednoznačné. Na druhou stranu toho rozhodnutí nelituji. Otevřelo nám to totiž spoustu jiných dveří, které vedly třeba k tomu, že tady máme teď Rotoramu. Bez tohoto kroku by Rotorama asi těžko existovala ze dvou důvodů. Ten první byl, že jsem měl najednou poměrně dost času a vlastně jsem i cítil, že jsem se posunul od toho IT někam jinam. Mě vždy bavilo létání a když jsem viděl závodní drony, tak jsem zjistil, že je to věc, která tady chybí a která se tady v Česku musí zrealizovat. Akorát se to potkalo časově s okamžikem, kdy jsem měl volné ruce skrz Jízdomat. Zároveň rozjet něco takového vyžaduje mít také nějaké peníze. Díky tomu, že jsme Jízdomat prodali, tak zdroje na to docela byly. Takže toho nelituji. Rotorama není vlastně jediná věc, do které jsem se pustil, takže těch projektů i v té původní firmě máme víc.“
Kam jste se dostali s Rotoramou od jejího založení?
„To pozadí bylo takové, že někdy v roce 2015 se závodní drony začaly objevovat trochu víc, já jsem se tomu začal věnovat víc. Totálně mě to nadchlo a věděl jsem, že tady vzniká nová komunita lidí, kteří tomu docela propadají a nejenom v Česku ale v celé Evropě. Právě jsem viděl, že se v západní Evropě začínají organizovat nějaké závody nebo jsou i závodní týmy a přišla mi hrozná škoda, že jsou tady docela šikovní čeští piloti, kteří ale nemají někoho, kdo by je dokázal poslat na nějakou větší akci. Zároveň jsme tam viděli obchodní příležitost v tom, že tady chyběl nějaký shop nebo někdo, kdo by dokázal nejenom vybavení, ale i služby poskytovat. Potom, když jsem v roce 2016 začal mít nějaké větší úspěchy na evropské scéně jako pilot, tak jsem si říkal, že je to dobrá konstelace, protože se to sešlo, že mě to baví, byly na to nějaké peníze, docela mě lidé znali z té komunity. Takže to vedlo k tomu, že jsem se rozhodl jít do Rotoramy s tím, že ten cíl byl takový na jedné straně poskytovat vybavení, ale na druhé straně mít i závodní tým, abychom se dostali na nějaké velké akce. To se všechno podařilo. Takže po této stránce jsem velmi spokojený, protože úvodní cíle, se kterými jsem do toho šel, tak nejenom, že se naplnily, ale i se výrazně překonaly. Když jsem si ze začátku dělal nějaké kalkulace, jaký obrat by takovýto shop v této oblasti mohl dosahovat, tak ta realita byla výrazně vyšší, než jsem očekával.“
Je priorita závodění nebo obchod Rotoramy?
„Ono se to doplňuje, protože závodění jako takové je aktivita silně ztrátová. Ta oblast zvlášť tady v Česku není natolik známá, aby bylo jednoduše možné sehnat sponzory, kteří za rok zaplatí milion, aby člověk měl na rok zafinancovaný DCL, tak to prostě musíme financovat z vlastních zdrojů a na to samozřejmě ten shop je klíčový, protože bez toho by to nešlo.“
Co nabízí váš samotný shop?
„Tím, že se zabýváme primárně závodními drony neboli FPV drony, tak se snažíme mít vše, co je k tomu potřeba. To znamená, ať už je člověk začátečník a vůbec o tom nic neví, tak máme nějaké sety, které buď jsou poskládané, nebo máme kurzy, kde toho člověka naučíme, jak si ten set poskládat, aby si to dokázal potom zase opravovat. Pro začátečníky máme tedy jak vybavení, tak i ty služby, aby se do toho dokázali dostat. Vedle toho začneme na jaře dělat kurzy létání, abychom s tím naučili i létat, protože v porovnání třeba s DJI drony, tak ty závodní drony se ovládají o kus komplikovaněji a těm lidem trvá dva tři týdny, než se s tím naučí nějak smysluplně létat. Takže i to se jim snažíme zjednodušit. Naopak pro pokročilé se snažíme mít v nabídce různou škálu produktů, které si kupují samostatně, ať už je to motor, regulátory, řídící jednotka prostě pro lidi, kteří vědí co a jak a aby si to do té své koptéry dali a nečekali na to měsíc z Číny nebo ze Spojených států a měli to druhý den doma.“
Jak je to s FPV komunitou v ČR?
„Já si myslím, že první náznaky jsou tak pět let zpátky. Potom větší boom byl rok 2016, největší nárůst asi 2017. Teď mám takový pocit, že ta komunita je taková víc ustálená. Ta skupina lidí, u které byl potenciál, že je to nadchne, tak se o tom už nějakým způsobem dozvěděla a teď bych řekl, že ten nárůst je výrazně pozvolnější. Je to dané tím, že dorůstají noví lidi ve smyslu, že když ti je pět, tak o to asi zájem nemáš, ale když ti je osm a máš tátu, který má k tomu nějaký vztah, tak se k tomu dostat můžeš. Už tam ale není takový boom jako na začátku. To neplatí jen pro Česko, to platí celosvětově. My jsme měli od našich dodavatelů od loňského roku poměrně silné náznaky, že potenciální boom je vyčerpaný a ten trh se stabilizuje, konsoliduje a ta česká realita tomu odpovídá jen s nějakým půl ročním, ročním zpožděním. “
Co by jste doporučil začínajícím podnikatelům v tom, aby měli nějaký vnitřní motor, který je bude pohánět?
„Já nevím, jestli je ten vnitřní motor možné sehnat někde z vnějšku nebo ne. Já jsem ho asi v sobě měl. Asi co je úplně nejdůležitější, je nějaká vytrvalost, bych řekl. Já se tomu věnuji strašně moc dlouho, když to tak vezmu. Začal jsem s tím někdy v roce 2000 a zhruba v roce 2011, než jsme udělali Jízdomat. To bylo podnikání, že to člověka nějak uživí a bez nějakého většího přesahu bych řekl. Takže vlastně až potom po nějaké době, co mělo nějaký větší efekt a větší výsledek. Na základě toho jsme dneska schopni dělat další a další věci. Co si vybavuji příběhy nějakých dalších lidí, tak to tak bývá často, že je potřeba to vydržet dlouho, než se člověku podaří trefit tu správnou věc. To, že se někdo do něčeho pustí bez jakýchkoli zkušeností a podaří se mu na první pokus udělat něco velkého, tak samozřejmě se to stává, ale je to výrazně méně časté, než u toho člověk musí dlouho vydržet. Samozřejmě nemůže být dlouhodobě ve ztrátě nebo dělat blbosti, ale pokud se člověk dlouhodobě učí, tak je rozumná šance, že ho napadne nebo potká nějaká zajímavá příležitost a bude úspěšná.“
Myslíte si, že fuckupy posouvají lidi dál?
„Já si myslím, že určitě. Podobně jako success stories, tak i fuckupy mi přijdou zhruba stejně důležité nebo možná ještě důležitější, protože dřív to bylo nastavené, že se mluvilo spíše o těch úspěších. Vím, že se hodně tradovalo, že tvůrce her Rovio po hrozně letech se hrou Angry Birds udělali něco, co je podařilo vystřelit nahoru. Je dobré vědět, že i když se člověk spálí, tak to neznamená, že nemůže nikdy uspět.“
Zdroj: Tývka.cz
