Jak vypěstovat kiwi strom: Exotika přímo na vaší zahradě

Původ a historie stromu kiwi

Strom kiwi, botanicky známý jako Actinidia deliciosa, má svůj původ v jižní a střední Číně, konkrétně v oblasti povodí řeky Jang-c'-ťiang. První písemné zmínky o této rostlině pocházejí již z období dynastie Ming (1368-1644), kdy byla považována především za léčivou rostlinu. Místní obyvatelé ji po staletí využívali v tradiční medicíně k léčbě různých neduhů, od zažívacích potíží až po revmatismus.

Původně divoce rostoucí rostlina byla postupně kultivována čínskými zahradníky, kteří začali vybírat a šlechtit jedince s většími a chutnějšími plody. V Číně byla rostlina známá pod názvem Yang-tao nebo Míhoutao, což v překladu znamená opičí broskev. Název vznikl podle toho, že opice tyto plody s oblibou konzumovaly v jejich přirozeném prostředí.

Do západního světa se strom kiwi dostal až na počátku 20. století. První semena byla přivezena do Nového Zélandu v roce 1904 misionářkou Isabel Fraserovou, která je získala během své návštěvy v Číně. Novozélandští zahradníci rychle rozpoznali potenciál této rostliny a začali s jejím systematickým pěstováním. První komerční výsadby byly založeny ve 20. letech 20. století.

Významným milníkem v historii pěstování kiwi bylo přejmenování ovoce z původního názvu čínský angrešt na kiwi v roce 1959. Název byl inspirován novozélandským národním symbolem - ptákem kiwi, jehož hnědé, chlupaté peří připomíná povrch tohoto ovoce. Tento marketingový tah se ukázal jako velmi úspěšný a významně přispěl k celosvětové popularizaci tohoto ovoce.

V 60. a 70. letech 20. století se pěstování kiwi rozšířilo do dalších zemí s vhodným klimatem. Itálie se stala prvním evropským státem, který začal s komerčním pěstováním kiwi, následována Francií, Řeckem a dalšími středomořskými zeměmi. V současnosti se kiwi pěstuje v mnoha částech světa s mírným klimatem, včetně Chile, Kalifornie a Japonska.

Šlechtitelé během let vyvinuli různé kultivary stromu kiwi, které se liší velikostí plodů, chutí, dobou dozrávání a odolností vůči různým klimatickým podmínkám. Mezi nejvýznamnější odrůdy patří 'Hayward', která je dodnes nejrozšířenější komerční odrůdou, vyšlechtěná ve 20. letech 20. století na Novém Zélandu. Tato odrůda se vyznačuje velkými plody s výbornou skladovatelností.

V posledních desetiletích se výzkum zaměřuje na vyšlechtění nových odrůd, které by byly odolnější vůči chorobám a měly lepší nutriční hodnoty. Vznikly tak například žlutomasé odrůdy nebo menší baby kiwi, které lze konzumovat i se slupkou. Strom kiwi se tak stal důležitou součástí moderního ovocnářství a významnou exportní komoditou pro mnoho zemí.

Botanický popis rostliny Actinidia deliciosa

Actinidia deliciosa je mohutná, dřevnatá, opadavá liána, která v přírodních podmínkách dorůstá délky až 20 metrů. V pěstitelských podmínkách se její růst reguluje na přibližně 3-5 metrů. Rostlina vytváří silné, hnědé kmeny, které se postupně větví do množství mladších výhonů. Tyto výhony jsou zpočátku zelené a měkké, později dřevnatí a získávají charakteristickou hnědou barvu. Mladé výhony jsou pokryty jemnými chloupky, které jim dodávají sametový vzhled.

Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, s čepelí srdčitého tvaru, která dosahuje délky 10-15 centimetrů. Povrch listů je tmavě zelený, lesklý na vrchní straně a světlejší na spodní straně. Charakteristickým znakem jsou červenohnědé chlupy na rubu listů a podél žilnatiny. Žilnatina je výrazně zpeřená, přičemž hlavní žilky vystupují na spodní straně listu. V podzimním období listy získávají zlatožlutou barvu před opadem.

Květy vyrůstají v úžlabí listů, jsou poměrně velké, s průměrem 4-6 centimetrů, a mají krémově bílou barvu. Actinidia deliciosa je dvoudomá rostlina, což znamená, že existují samostatné samčí a samičí rostliny. Samčí květy mají množství tyčinek s prašníky produkujícími pyl, zatímco samičí květy obsahují pestík s mnoha vajíčky a zakrnělé tyčinky. Květy se objevují na jaře, obvykle v květnu, a jsou velmi atraktivní pro včely a další opylovače.

Plody jsou vejčité až elipsoidní bobule, které dorůstají délky 5-8 centimetrů. Vnější slupka je hnědá, pokrytá charakteristickými chloupky, které jí dodávají drsný povrch. Pod slupkou se nachází šťavnatá, zelená dužina s drobnými, černými semeny uspořádanými do kruhu kolem středové části. Dužina obsahuje vysoké množství vitamínu C, minerálních látek a vlákniny. Plody dozrávají postupně od podzimu do začátku zimy, v závislosti na klimatických podmínkách a odrůdě.

Kořenový systém je mohutný a rozvětvený, přičemž hlavní část kořenů se nachází v horních 60 centimetrech půdy. Rostlina vytváří jak hlavní kořeny, tak jemné postranní kořínky, které zajišťují efektivní příjem vody a živin. Kořeny jsou citlivé na přemokření a vyžadují dobře propustnou, ale vlhkou půdu s dostatkem organické hmoty.

V pěstitelských podmínkách vyžaduje Actinidia deliciosa oporu, nejčastěji ve formě pergoly nebo drátěnky, po které se může pnout. Rostlina má schopnost rychle obrůstat a vytvářet husté zelené stěny, které poskytují nejen plody, ale také stín a estetickou hodnotu v zahradě.

Ideální podmínky pro pěstování kiwi

Kiwi je náročnější rostlina, která vyžaduje specifické podmínky pro úspěšné pěstování. Pro optimální růst potřebuje kiwi teplé a slunné stanoviště s dobře propustnou půdou. Ideální je vysadit strom na jižní nebo jihozápadní stranu zahrady, kde bude chráněn před studenými severními větry. Půda by měla být mírně kyselá až neutrální, s pH v rozmezí 5,5 až 6,5. Je důležité zajistit dobrou drenáž, protože kiwi nesnáší přemokření kořenového systému.

Teplota je klíčovým faktorem pro úspěšné pěstování kiwi. Rostlina sice dokáže přežít i mírnější mrazy do -15°C, ale pro dobrou úrodu potřebuje dlouhé teplé období. Vegetační doba by měla trvat minimálně 180 dní. Během zimního období je vhodné mladé rostliny chránit před mrazy pomocí nastýlky nebo ochranného textilu. Zvláště citlivé jsou jarní mrazíky, které mohou poškodit mladé výhonky a květy.

Pro správný růst je nezbytná pravidelná zálivka, zejména v období tvorby plodů. Půda by měla být stále mírně vlhká, ale nikdy ne přemokřená. Důležité je také zajistit dostatečnou vzdušnou vlhkost, kterou můžeme podpořit mulčováním nebo rosením listů v horkých letních dnech. Kiwi ocení také pravidelné hnojení organickými hnojivy, ideálně kompostem nebo dobře vyzrálým chlévským hnojem.

Vzhledem k tomu, že kiwi je popínavá rostlina, potřebuje pevnou oporu. Ideální je vytvořit konstrukci z pevných sloupků a drátů, podobně jako u vinné révy. Výška konstrukce by měla být minimálně 2 metry, lépe však 2,5 až 3 metry. Rozteč mezi sloupky by neměla přesáhnout 4 metry. Pro optimální opylení je třeba vysadit samčí i samičí rostliny, přičemž jeden samčí jedinec dokáže opylit až 8 samičích rostlin.

Pravidelný řez je další důležitou podmínkou pro úspěšné pěstování. Provádí se především v období vegetačního klidu, kdy odstraňujeme staré, nemocné a poškozené výhony. Letní řez slouží k prosvětlení koruny a regulaci růstu. Důležité je také odstranění konkurenčních výhonů a zkrácení příliš dlouhých větví.

Pro dosažení kvalitní úrody je nezbytné chránit rostliny před škůdci a chorobami. Nejčastějšími problémy jsou plíseň šedá, která napadá plody, a různí škůdci jako mšice nebo svilušky. Prevence spočívá v dodržování správné vzdálenosti mezi rostlinami pro zajištění dostatečné cirkulace vzduchu a v pravidelné kontrole zdravotního stavu rostlin. V případě potřeby lze použít vhodné biologické nebo chemické přípravky na ochranu rostlin.

Výška a rozměry dospělého stromu

Strom kiwi, botanicky známý jako Actinidia deliciosa, dorůstá v dospělosti různých výšek v závislosti na způsobu pěstování a podmínkách prostředí. Ve volné přírodě může tento popínavý keř či liána dosáhnout působivé výšky až 8-9 metrů, přičemž se vine po okolních stromech nebo konstrukcích. V kultivovaném prostředí, zejména na komerčních plantážích, se však výška stromu kiwi záměrně reguluje na 3 až 4 metry, což umožňuje snadnější sklizeň plodů a efektivnější péči o rostlinu.

Šířka dospělého stromu kiwi je neméně působivá, přičemž jedna rostlina může v optimálních podmínkách pokrýt plochu 20 až 30 čtverečních metrů. Hlavní kmen může dosáhnout průměru 10-15 centimetrů, přičemž z něj vyrůstají silné, dřevnaté větve, které se dále větví do množství menších výhonů. Tyto výhony nesou charakteristické srdčité listy a později i plody.

Rozměry stromu kiwi jsou značně ovlivněny systémem vedení, který zahradník zvolí. Nejčastěji se používá pergolový nebo špaličkový systém, kdy jsou hlavní větve vedeny horizontálně po drátěné konstrukci. Při tomto způsobu pěstování může jedna rostlina pokrýt délku až 6-8 metrů podél konstrukce. Výška takto vedené rostliny se pak pohybuje obvykle kolem 2-2,5 metru, což je ideální pro snadnou údržbu a sklizeň.

V případě vertikálního vedení, které se občas využívá v menších zahradách, může strom kiwi vytvořit působivou zelenou stěnu. Při tomto způsobu pěstování dosahuje šířka rostliny zpravidla 1,5-2 metry, zatímco výška může být regulována podle potřeby, nejčastěji však nepřesahuje 4 metry. Důležité je poznamenat, že kiwi vytváří rozsáhlý kořenový systém, který může sahat do hloubky 2-3 metrů a do šířky až 5 metrů od kmene.

Dospělý strom kiwi má také značnou biomasu v podobě listové plochy. Jednotlivé listy mohou dorůstat velikosti 15-20 centimetrů v průměru, přičemž na jedné rostlině jich mohou být stovky až tisíce. Tato bohatá listová plocha je důležitá pro fotosyntézu a následnou produkci plodů, zároveň však klade vysoké nároky na opěrnou konstrukci, která musí unést značnou váhu zejména v období, kdy jsou listy mokré od deště nebo rosy.

Při plánování výsadby stromu kiwi je nutné počítat s tím, že rostlina potřebuje dostatek prostoru nejen pro svůj nadzemní růst, ale také pro kořenový systém. Mezi jednotlivými rostlinami by měla být vzdálenost minimálně 4-5 metrů, aby měly dostatek prostoru pro zdravý růst a vývoj. V případě pěstování více rostlin v řadě se doporučuje ponechat mezi řadami rozestup alespoň 6 metrů, což umožňuje pohodlný průjezd mechanizace a dostatečné proudění vzduchu mezi rostlinami.

Samčí a samičí rostliny kiwi

Rostliny kiwi jsou dvoudomé, což znamená, že samčí a samičí květy se vyskytují na oddělených rostlinách. Tento fenomén je klíčový pro úspěšné pěstování a produkci plodů kiwi. Samičí rostliny jsou ty, které nesou ovoce, ale pouze za předpokladu, že dojde k úspěšnému opylení pylem ze samčích rostlin. Pro zajištění dobré úrody je proto nezbytné mít v blízkosti jak samčí, tak samičí jedince.

Samčí rostliny kiwi produkují květy s velkým množstvím tyčinek obsahujících pyl, ale nejsou schopny vytvářet plody. Jejich jediným úkolem je poskytování pylu pro opylení samičích rostlin. Na jednu samičí rostlinu se obvykle doporučuje vysadit jedna samčí rostlina v okruhu přibližně 10 metrů. V některých případech může jeden samčí jedinec posloužit k opylení až 8 samičích rostlin.

Samičí rostliny mají květy s vyvinutým pestíkem, který po opylení dává vzniknout plodům. Tyto květy obsahují také tyčinky, ale ty jsou sterilní a neprodukují životaschopný pyl. Rozpoznání samčích a samičích rostlin je možné až v době květu, což může být problematické při zakládání nové výsadby. Proto je důležité při nákupu sazenic dbát na správné označení pohlaví rostliny.

Opylení mezi samčími a samičími rostlinami probíhá především pomocí včel a dalšího hmyzu, méně často větrem. Pro zvýšení pravděpodobnosti úspěšného opylení se doporučuje umístit do blízkosti rostlin kiwi včelí úly. Doba květu samčích a samičích rostlin se musí překrývat, aby došlo k úspěšnému opylení. Toto období obvykle nastává v pozdním jaru.

V moderním pěstování kiwi se často využívají speciálně vyšlechtěné odrůdy, které mají vyšší míru samosprašnosti. Tyto kultivary mohou produkovat plody i bez přítomnosti samčí rostliny, ale úroda bývá obvykle nižší a plody menší. Pro komerční pěstování se proto stále doporučuje tradiční model s přítomností obou pohlaví rostlin.

Péče o samčí a samičí rostliny se mírně liší. Samčí rostliny nevyžadují tak intenzivní péči jako samičí, protože nenesou plody a nejsou tedy tolik zatíženy. Naopak samičí rostliny potřebují více živin a vody, zejména v období tvorby a dozrávání plodů. Řez se také provádí odlišně - u samčích rostlin je méně intenzivní a zaměřuje se především na podporu tvorby květů, zatímco u samičích rostlin musí brát v úvahu i nosnost větví s budoucími plody.

Zajímavostí je, že některé moderní výzkumy se zaměřují na vývoj plně samosprašných odrůd kiwi, které by mohly růst i bez přítomnosti opylovače. Zatím však tyto snahy nepřinesly plně uspokojivé výsledky a tradiční model s oddělenými samčími a samičími rostlinami zůstává nejefektivnějším způsobem pěstování kiwi.

Doba květu a opylování

Kiwi je dvoudomá rostlina, což znamená, že samčí a samičí květy se nacházejí na oddělených rostlinách. Květy se objevují na jaře, obvykle v období od května do června, kdy rostlina vytváří nápadné bílé až krémově zbarvené květy. Samičí rostliny produkují větší květy s více tyčinkami a plně vyvinutým pestíkem, zatímco samčí rostliny mají menší květy s funkčními prašníky.

Parametr	Kiwi strom (Actinidia)	Běžný ovocný strom
Typ růstu	Liána/popínavá rostlina	Vzpřímený strom
Výška	8-15 metrů	3-5 metrů
Plodnost	3-4 roky od výsadby	4-5 let od výsadby
Sklizeň	Říjen-listopad	Červenec-říjen
Nároky na oporu	Vysoké	Nízké
Odolnost vůči mrazu	Do -15°C	Do -25°C

Pro úspěšné opylení a následnou tvorbu plodů je nezbytné mít v blízkosti jak samčí, tak samičí rostliny. Optimální poměr mezi samčími a samičími rostlinami je přibližně 1:6 až 1:8, což znamená, že jedna samčí rostlina může efektivně opylovat šest až osm samičích rostlin. Opylování kiwi je závislé především na hmyzu, zejména včelách, které jsou hlavními opylovači. Vítr hraje při opylování pouze minimální roli vzhledem k tomu, že pyl kiwi je těžký a lepkavý.

Květy kiwi se otevírají postupně během několika týdnů, přičemž každý jednotlivý květ zůstává otevřený pouze 2-3 dny. Během této krátké doby musí dojít k opylení, aby se vyvinul plod. Zajímavostí je, že květy kiwi produkují nektar, který láká opylovače, ale nemají výraznou vůni. To může někdy vést k menší atraktivitě pro včely, zejména pokud se v okolí nachází jiné, více aromatické květy.

Pro zvýšení úspěšnosti opylování se v komerčních výsadbách často využívá umělé opylování nebo se do sadů umisťují včelí úly. Některé moderní kultivary kiwi jsou částečně samosprašné, což znamená, že mohou vytvářet plody i bez přítomnosti samčí rostliny, ale i v těchto případech přítomnost opylovače výrazně zvyšuje velikost a kvalitu sklizně.

Teplota během květu hraje klíčovou roli - optimální teplota pro opylování se pohybuje mezi 15-25°C. Při nižších teplotách je aktivita včel omezená a při teplotách pod 10°C prakticky ustává. Naopak příliš vysoké teploty nebo silný vítr mohou způsobit rychlé vysychání květů a snížení životaschopnosti pylu. Déšť během období květu může významně snížit úspěšnost opylení, protože smývá pyl z květů a omezuje aktivitu opylovačů.

Po úspěšném opylení začíná vývoj plodu, který trvá přibližně 4-5 měsíců. Během této doby se z oplozeného květu vyvíjí charakteristický plod kiwi. Kvalita opylení přímo ovlivňuje nejen velikost plodů, ale také jejich tvar a množství semen, které jsou důležité pro vývoj chutného a šťavnatého ovoce. Nedostatečné opylení může vést k deformovaným nebo předčasně opadávajícím plodům.

Sklizeň a zrání plodů

Plody kiwi dozrávají na stromě postupně během podzimních měsíců, přičemž hlavní období sklizně připadá obvykle na říjen až listopad. Je důležité správně načasovat sklizeň, protože předčasně sklizené plody nedozrají do optimální chuti a pozdní sklizeň může vést k přezrání a zkažení ovoce. Zkušení pěstitelé poznají správný čas sklizně podle několika charakteristických znaků - plody by měly být pevné, ale při jemném zmáčknutí mírně poddajné, jejich slupka by měla mít typickou hnědozelenou barvu a jemné chloupky.

Při sklizni je třeba postupovat velmi opatrně, protože plody kiwi jsou náchylné k otlačení a mechanickému poškození. Každý plod se odstřihává nebo odtrhává jednotlivě, přičemž je vhodné ponechat krátkou stopku. Sklizeň se obvykle provádí za suchého počasí, nejlépe v dopoledních hodinách, kdy už oschla ranní rosa. Plody určené ke skladování by neměly být mokré, protože vlhkost podporuje rozvoj plísní a zkracuje jejich trvanlivost.

Po sklizni nastává důležitá fáze dozrávání. Kiwi patří mezi klimakterické ovoce, což znamená, že dokáže dozrát i po utržení. Nezralé plody lze skladovat při teplotě kolem 4-6 °C několik týdnů až měsíců. Pro urychlení dozrávání je možné plody umístit do pokojové teploty společně s jablky nebo banány, které přirozeně produkují ethylen podporující zrání. Optimální podmínky pro dozrávání jsou při teplotě 18-20 °C a relativní vlhkosti vzduchu kolem 85-90 %.

Proces zrání lze sledovat podle měnící se konzistence dužniny - ta postupně měkne a stává se sladší. Plně zralé kiwi poznáme podle toho, že je při zmáčknutí měkké, ale ne přezrálé. Dužnina by měla být sytě zelená, šťavnatá a plná charakteristické sladkokyselé chuti. Přezrálé plody jsou příliš měkké, hnědnou a ztrácejí svou typickou chuť.

Pro dlouhodobé skladování je klíčové zajistit správné podmínky. Ideální skladovací teplota se pohybuje mezi 0-4 °C při relativní vlhkosti vzduchu 90-95 %. Za těchto podmínek mohou plody vydržet i několik měsíců. Je důležité pravidelně kontrolovat skladované ovoce a odstraňovat případné nahnilé kusy, které by mohly nakazit ostatní plody. Skladování při příliš vysokých teplotách vede k rychlému měknutí a zkažení, zatímco příliš nízké teploty pod bodem mrazu způsobují nevratné poškození buněčné struktury dužniny.

Pro domácí pěstitele je důležité vědět, že kiwi lze úspěšně skladovat i v běžné domácí lednici, nejlépe v oddělené přihrádce na ovoce a zeleninu. Při správném skladování si plody zachovávají své nutriční hodnoty, včetně vysokého obsahu vitamínu C, který je pro kiwi charakteristický. Pravidelná kontrola zralosti a včasná konzumace nebo zpracování dozrálých plodů zajistí maximální využití sklizně z domácího kiwi stromu.

Nejčastější odrůdy pěstované v Evropě

V evropských podmínkách se nejčastěji setkáváme s několika osvědčenými odrůdami kiwi, které jsou přizpůsobené místnímu klimatu. Odrůda Hayward je bezpochyby nejvíce rozšířenou variantou, která dominuje evropským sadům. Tato odrůda se vyznačuje velkými, oválnými plody s charakteristickou hnědou, chlupatou slupkou a výrazně zelenou dužinou. Rostliny Hayward jsou dvoudomé, což znamená, že pro úspěšné opylení a následnou tvorbu plodů je nutné pěstovat samčí i samičí jedince.

V jižní Evropě, především v Itálii a Řecku, se velmi dobře daří odrůdě Jenny, která je mezi pěstiteli oblíbená díky své samosprašnosti. To znamená, že není nutné vysazovat samčí rostliny pro opylení. Jenny produkuje menší, ale zato sladší plody než Hayward. Dužina má světlejší zelenou barvu a obsahuje vysoký podíl vitamínu C.

Odrůda Monty si získala popularitu zejména ve střední Evropě díky své zvýšené odolnosti vůči mrazu. Dokáže přežít teploty až do -15°C, což ji činí ideální volbou pro české zahrádkáře. Plody jsou středně velké, kulatější než u Hayward, a dozrávají o něco dříve, obvykle již začátkem podzimu.

Pro severní oblasti Evropy byla vyšlechtěna odrůda Weiki, která vyniká mimořádnou mrazuvzdorností. Rostliny této odrůdy přežívají i teploty pod -20°C, což umožňuje jejich pěstování i v chladnějších oblastech. Plody jsou menší, ale zato velmi aromatické a sladké. Weiki je dvoudomá odrůda, která vyžaduje přítomnost samčích rostlin pro opylení.

V posledních letech získává na popularitě odrůda Solissimo, která byla vyšlechtěna ve Francii. Tato odrůda se vyznačuje velmi rychlým růstem a brzkým nástupem plodnosti, již ve třetím roce po výsadbě. Plody jsou středně velké, velmi sladké a mají vysoký obsah antioxidantů.

Pro začínající pěstitele je vhodná odrůda Issai, která je samosprašná a velmi nenáročná na péči. Rostliny jsou kompaktnější, což je činí vhodnými i pro pěstování v menších zahradách nebo na terasách. Plody jsou sice menší, ale rostlina je produkuje ve velkém množství a pravidelně každý rok.

V mediteránních oblastech se dobře daří odrůdě Soreli, která byla vyšlechtěna v Itálii. Vyznačuje se velmi raným dozráváním plodů, již v září, což je výhodné z hlediska prodloužení sklizňové sezóny. Plody mají výraznou chuť a vysoký obsah cukrů. Rostliny jsou odolné vůči chorobám a škůdcům, což usnadňuje jejich pěstování v ekologickém režimu.

Ochrana před mrazem a nemocemi

Kiwi je subtropická rostlina, která potřebuje speciální péči, zejména v našich středoevropských podmínkách. Ochrana před mrazem je naprosto klíčová pro přežití a úspěšné pěstování kiwi. V zimním období, kdy teploty klesají pod nulu, je třeba věnovat zvýšenou pozornost ochraně kmene a kořenového systému. Mladé rostliny jsou obzvláště citlivé na mráz a mohou být snadno poškozeny nebo zcela zničeny.

Pro účinnou ochranu před mrazem je vhodné obalit kmen a hlavní větve několika vrstvami jutové tkaniny nebo speciální netkanou textilií. Kořenový systém by měl být chráněn silnou vrstvou mulče, ideálně směsí slámy a listí, která by měla dosahovat výšky alespoň 20 centimetrů. V oblastech s velmi studenými zimami je dokonce doporučeno použít elektrické topné kabely, které se omotají kolem kmene a zajistí konstantní teplotu nad bodem mrazu.

Kromě mrazu musíme věnovat pozornost i prevenci různých chorob, které mohou kiwi napadnout. Nejčastějším problémem bývá plíseň šedá a různé druhy bakteriálních chorob. Preventivní postřiky měďnatými přípravky na začátku a konci vegetačního období mohou významně snížit riziko výskytu těchto onemocnění. Je důležité pravidelně kontrolovat zdravotní stav rostliny a při prvních příznacích nemoci okamžitě zasáhnout.

Správná cirkulace vzduchu kolem rostliny je také zásadní pro prevenci chorob. Proto je nutné pravidelně provádět průklest, který zajistí dostatečné provzdušnění koruny. Odstraňujeme především staré, suché a poškozené větve, které by mohly být vstupní branou pro různé patogeny. Při řezu vždy používáme ostré a dezinfikované nástroje, aby nedošlo k přenosu případných chorob.

V období vegetace je důležité sledovat vlhkost půdy a zabránit jak přemokření, tak přeschnutí substrátu. Nadměrná vlhkost může vést k rozvoji houbových chorob, zatímco nedostatek vody oslabuje rostlinu a činí ji náchylnější k různým onemocněním. Pravidelná a vyvážená zálivka je základem zdravého růstu. V případě výskytu škůdců, jako jsou mšice nebo svilušky, je vhodné použít biologickou ochranu nebo šetrné insekticidy.

Pro posílení přirozené obranyschopnosti rostliny je vhodné aplikovat pravidelně výživu bohatou na draslík a vápník. Tyto prvky pomáhají zpevňovat buněčné stěny a zvyšují odolnost proti chorobám i mrazu. Během vegetačního období můžeme také aplikovat různé posilující přípravky na bázi výtažků z mořských řas nebo kopřiv, které stimulují přirozené obranné mechanismy rostliny a podporují její celkovou vitalitu.

Kiwi strom je jako matka, která živí své děti sladkými plody a objímá je svými větvemi v každém ročním období

Květoslava Novotná

Řez a tvarování stromu kiwi

Správné tvarování a řez stromu kiwi je naprosto zásadní pro zajištění bohaté úrody a zdravého růstu rostliny. Aktinidie (kiwi) je mohutná liána, která v přirozených podmínkách dorůstá značných rozměrů, proto je nutné její růst usměrňovat pravidelným řezem. Základní tvarování začíná již v prvním roce po výsadbě, kdy vybereme nejsilnější výhon, který bude tvořit budoucí kmen stromu. Tento výhon přivážeme k opěrné konstrukci a zkrátíme přibližně ve výšce 180-200 cm.

V následujícím vegetačním období se z pupenů na kmeni začnou vyvíjet postranní výhony. Z těchto výhonů vybereme 3-4 nejsilnější, které budou tvořit základní kostru stromu. Tyto výhony rozmístíme rovnoměrně do stran v úhlu přibližně 45 stupňů a přivážeme je k drátěné konstrukci. Ostatní výhony odstraníme, aby nedocházelo k zahušťování koruny.

Údržbový řez provádíme dvakrát ročně - v předjaří před rašením pupenů a v létě po sklizni plodů. Jarní řez je důležitý pro odstranění namrzlých, poškozených nebo nevhodně rostoucích větví. Zaměřujeme se také na prosvětlení koruny, aby se ke všem částem rostliny dostalo dostatečné množství světla. Letní řez slouží především k regulaci velikosti rostliny a odstranění přebytečných výhonů.

Plodonosný obrost se u kiwi vytváří na loňských výhonech, proto je důležité zajistit každoroční obnovu plodonosného dřeva. Starší plodonosné výhony po 2-3 letech odstraňujeme a nahrazujeme je novými. Při řezu dbáme na to, aby větve nebyly příliš zahušťené, ideální vzdálenost mezi jednotlivými plodonosnými výhony je asi 20-30 cm.

Zvláštní pozornost věnujeme také zkracování dlouhých výhonů, které by mohly narušovat tvar koruny. Tyto výhony zkracujeme na 3-4 pupeny nad posledním plodem. U samčích rostlin, které neslouží k produkci plodů, provádíme řez méně intenzivně, především za účelem udržení požadovaného tvaru a velikosti.

Důležitým aspektem je také timing řezu. Jarní řez provádíme v době, kdy již nehrozí silné mrazy, ale ještě před začátkem vegetace. Ideální období je konec února až začátek března. Letní řez provádíme po sklizni, obvykle v září až říjnu, kdy rostlina ještě stihne před zimou zregenerovat.

Při každém řezu používáme ostré a čisté nástroje, rány větší než 1 cm ošetřujeme stromovým balzámem. Pravidelným a správně provedeným řezem zajistíme nejen optimální tvar rostliny, ale také její dlouhověkost a pravidelnou plodnost. Dobře tvarovaný strom kiwi by měl mít vzdušnou korunu s rovnoměrně rozloženými plodonosnými výhony a dostatkem světla pronikajícího do všech částí koruny.