20 příběhů ŠAVŠ: ŠAVŠ zavedla Š. Lacinu přes Bentley k panu Wojnarovi

20 příběhů ŠAVŠ je nový seriál o úspěšných absolventech Škoda Auto Vysoké školy. Je natočený ve spolupráci s internetovou televizí Tývka.cz ke dvacátému výročí od jejího založení. Pátým dílem provází vedoucí marketingu, prodeje a PR Hana Loskot a zpovídá absolventa Štěpána Lacinu. Ten například pracoval jako asistent člena představenstva pro Řízení lidských zdrojů Škoda Auto Bohdana Wojnara.

Navštěvuješ ŠAVŠ často?

„Musím říci, že jsem tady často a jsem za to rád. Samotný jsem doufal, že až školu dokončím, tak s ní úplně neztratím kontakt. Musím říci, že se mi to podařilo z několika důvodů. Zaprvé jsem tady po škole a vedu některé semináře již jako člověk z praxe. Občas sem zajdu na nějakou přednášku. Zároveň jsem měl možnost díky své tehdejší pozici ve Škoda Auto i pomáhat při transformaci školy na samostatný subjekt, kterým je škola nyní. Poté jsem byl několik let i protokolantem správní rady. Takže i touto formou jsem měl možnost se školou zůstat a určitým způsobem pomáhat tomu úžasnému vývoji školy k instituci, která je v současnosti – tedy renomovaná a známá. Mnoho lidí to jméno Škoda Auto Vysoká škola považuje včetně mě musím říct za jednu z nejlepších nabídek na vzdělávacím trhu vysokého školství v České republice.“

Jsi naším absolventem z roku 2009. Dokážeš porovnat, jak velký kus cesty urazila škola za tu dobu. Co se třeba za tu dobu změnilo ve formě přístupu k žákům nebo výuky. Máme třeba tuto krásnou novou budovu. Určitě je tam spousta dalších věcí, které se změnily, protože ta technika a všechno jde rychle dopředu.

„Za sebe bych možná začal tím, co je stejné. Stejné je to, že škola přistupuje ke svým studentům nikoli jako k nějakému inventárnímu číslu. Přistupuje k nim jako k individualitám, osobám, které mají svůj příběh, i své starosti, radosti  a také mají svoji cestu ke vzdělání. Z mého pohledu teď, jak tomu bylo před patnácti lety, kdy jsem tady začal studovat, tak dnes platí stejně tak, že student si tady může najít to, co ho baví. Je to velká individualizace zahrnující třeba silnou výuku cizích jazyků.“

„Tato skutečnost také nebývá vždy zvykem. Co se změnilo? Změnilo se toho hrozně moc. Je to dané díky škole, díky lidem, kteří na ní pracují. Je to ale i díky studentům. Škola ohromně narostla, přestože si udržela rodinný charakter. Začínali jsme ještě na Škoda Auto Středním odborném učilišti, kde jsme měli půjčené prostory. Poté jsme se stěhovali na šestou základní školu v Mladé Boleslavi. Úplné začátky byly pikantní třeba tím, že dneska, když jdeme něco prezentovat a prezentuje se toho spousta, tak používáme Powerpoint, Word, máme různou digitální techniku.“

„Tehdy jsme tiskli folie, za tři koruny jednu na speciální tiskárně, abychom je poté mohli promítat na meotaru. Nevím, jestli si to teď někdo pamatuje. Byl to zpětný projektor. Taková velká bedna, většinou hnědá, na níž se pokládaly fólie. Z jedné strany měly papír, aby se poté neobtiskly ty barvy. Když to samozřejmě člověk zkazil, tak to musel tisknout znovu, tak zase ta desetistránková prezentace stála 30 korun, zase dvě piva pryč. Takže to byly momenty, které byly pro nás tehdy normální. To, že by měl tehdy každý svůj laptop, každý iPad nebo cokoli, tak prostě normální nebylo. Myslím si, že dnes je v tomto škola a studenti úplně někde jinde.“

Patřil jsi ke studentům, kteří nastartovali svoji kariéru během studia, nebo si užíval naplno studentský život a až potom ses vrhnul do práce?

„Řekl bych tak i tak. Vždy jsem se chtěl věnovat škole. Říkal jsem si, že na škole jsem proto, abych studoval a pracovat budu do konce života. Třeba ne. To se ještě uvidí. Každopádně samotná ŠAVŠ vede studenty k tomu, aby zúročovali to, co se naučí ve škole, v praxi vede. Praxe je ve škole povinná. Já jsem povinnou praxi vykonal v Bentley. To byla skvělá zkušenost z mnoha důvodů – jazyk, mezinárodní prostředí, naučit se postarat se sám o sebe, vyprat si, vyžehlit, uvařit a tak dále. Nějakou formou překonat dost nástrah, které člověk při zejména etablování v tom novém prostředí zažívá. Museli jsme si sehnat byt, museli jsme si nastavit život s těmi prostředky, které jsme měli k dispozici, najít si své místo v práci, ve společnosti, se kterou jsme neměli žádnou zkušenosti. Takže to bez pochyby bylo zajímavé a byl to moment, který  člověka poté připraví už na mnoho změn v tom klasickém životě.“

„Pak jsem měl také možnost studovat šest týdnů v Americe. Šlo o partnerský program pro mladé leadery v automobilovém průmyslu. To už bylo i díky tomu, že když jsem se vrátil z praxe v Bentley, tak jsem si našel praxi ve Škoda Auto. Tehdy vzniklo oddělení vztahů s veřejnými institucemi. Vnějších vztahů za personalistiku byl tehdy členem představenstva za personalistiku Martin Jahn a mým šéfem se stal Radek Špicar. Byla to hodně zajímavá doba, kdy se tyto věci tvořily včetně etických principů atak dále. Rozjížděla se hodně společenská odpovědnost firmy. Toto téma začínalo v České republice. Bylo to při škole, u toho jsem dál studoval, studoval jsem denně nikoli dálkově, ale už jsem mohl tyto zkušenosti čerpat. Právě i díky té praxi, kterou jsem měl, tak jsem se dostal na ten americký šestitýdenní pobyt během léta. Na této praxi jsem vydržel až do konce magistra. Poté jsem pár týdnů před státnicemi nastoupil do hlavního pracovního poměru ve Škoda Auto na oddělení marketingové komunikace.“

Kde v současné době pracuje?

„Dnes mám na starosti oddělení, které se zabývá sociálními vztahy a HR complaints. Co si pod tím představit? Sociální vztahy jsou primárně vztahy s odbory. Patří ale do toho i témata, jako jsou pracovní právo, pracovní doba, patří do toho řešení odškodňování pracovních úrazů, HR complaint je poté nová disciplína, která se zejména zaměřuje na řešení souladu s pravidly v oblasti řízení lidských zdrojů ve sféře personálních procesů. To je určitě zajímavá problematika, která bude podle mě narůstat na významu v budoucnosti. Je docela škoda, že v té době neexistovala katedra personalistiky, která je v současnosti. Určitě to nebylo tak rozvinuté a nepřikládal se tomu takový důraz a teď nemyslím ŠAVŠ jako takovou ale všeobecně. Zase je dobře, že škola zareagovala na ten trend a do jisté míry  tu skutečnost, že personalistika, práce s lidmi a jejich rozvoj je dnes klíčovou disciplínou. Ukázalo se to teď i v posledních měsících. ŠAVŠ v tomto dokázala už před lety reagovat a nastavit se na to.“

„Před tím jsem po dobu šesti let působil jako asistent člena představenstva Škoda Auto za personalistiku. Byl jsem u pana Bohdana Wojnara, což byla skvělá zkušenost a jsem mu do dneška moc vděčný za to, kolik jsem se toho mohl naučit. Měl jsem možnost nahlédnout pod pokličku nějakým svazům, sdružením, řeknu i trochu mimo toho hlavního proudu automobilového průmyslu. To všechno bylo opět dobrou přípravou na témata budoucí.“

Myslíš, že je nuda studovat tady v Mladé Boleslavi. Je třeba lepší vyrazit do Prahy?

„Já za sebe mohu zodpovědně říci, že jsme nevěděli, kam dřív skočit, že jsme z toho nedošli občas ani do školy. Samozřejmě v nadsázce řečeno. Mladá Boleslav je jako taková umístěna naprosto geniálně. Pokud chce někdo do Prahy, tak za 25 minut po dálnici tam je. Zároveň to má čtvrt hodiny do Českého ráje. Může si dojet klidně na kole do Liberce na Ještěd. Pokud je na to dost fit, tak má možnost tady jít plavat nebo klidně běhat na Štěpánku. Boleslav jako taková určitě nudná není. Dá se tady najít i docela bohatý noční život, i když je to jedna z věcí, která v posledních měsících je docela v ústupu. To se ale rychle vrátí.“

„Pro mě osobně byla Boleslav velkým překvapením. Město se hodně posouvá. Škoda Auto ve spolupráci s městem dělá strašně moc, aby Boleslav byla atraktivní místo pro život. Myslím si, že dneska je. I zázemí pro studenty je tady velice dobré. I škola má v této oblasti mnoho projektů tak, aby dostupnost nějakého bydlení byla pro studenty ještě lepší. To jsou za mě důležité atributy a důležitá témata. Každý student se s tím musí vypořádat. Pokud mu někdo tu pomocnou ruku ze začátku podá, tak je to pro něj veliká pomoc.“

Proč si šel studovat ŠAVŠ?

„Mě vždycky auta bavila. Faktem je, že jsem o Škoda Auto Vysoké škole v té době nevěděl. Podle mě někde na internetu nebo možná ještě na nějakých Scio testech nebo někde, kde jsme se připravovali na maturitu, byla reklama na ŠAVŠ a mě to zaujalo. Musím říct, že jsem se setkal na gymnáziu, kde jsem studoval s určitou nedůvěrou. Soukromé vysoké školy nebyly v té době až tolik rozšířené. Vždy se rozebírala kvalita a co mohou člověku dát a co nemohou.“

„My jsme na ŠAVŠ tou dobou vyrazili, šli jsme na den otevřených dveří. Tam jsem tehdy potkal Petra Šulce, který měl přednášku a který nám popisoval to, jak škola funguje. Líčil, že se hodně zaměřuje na praxi, že je možnost i zahraničních příležitostí. To mě hodně zaujalo. Věděli jsme, že škola má zájem o dobré studenty a má zájem o lidi, kteří budou pak v praxi dobře fungovat. To mě přesvědčilo. Tehdy byl se mnou i táta se podívat na den otevřených dveří a souhlasil, že je to dobrá volba. Na ŠAVŠ jsem se přihlásil a byl jsem přijat. Musím říct, že jsem nikdy rozhodnutí jít na ŠAVŠ nelitoval. Spíš naopak jsem se musel trochu vnitřně poplácat po rameni, že to byla správná volba.“

Co bys popřál ŠAVŠ do budoucna?

„Hlavně bych škole popřál hodně dobrých studentů, jako jsme byli třeba my, protože proč se nepochválit. Myslím si, že škola si to zaslouží. Zaslouží si dobrou budoucnost, zaslouží si úspěch už proto, že je tady hodně lidí, kteří na tom tvrdě pracují. To nevzniká samo sebou. Vždy za tím musí stát tým lidí, kteří chtějí instituci někam posouvat. Zrovna v případě vysoké školy je to o to složitější. Je to často běh na dlouhou trať. Tady zasadíte a opravdu sklízíte za tři, pět, deset let.“

„Hrozně mě těší, že mnoho lidí, kteří tady byli na začátku, jsou tady dodnes. Zůstali škole věrni a ona jim. I to je záruka toho, že škola jde správným směrem. I to, že teď vznikají podobné rozhovory a absolventi mají chuť přijít. Za sebe mohu říci, že je to pro mě pocta, že mohu ke dvaceti letům školy něco říci. Z úst žáků je to nejlepší vysvědčení, které škola může podle mě dostat. To bych jí přál do budoucna, aby podobných vysvědčení dostávala co nejvíc.“

Také by vás mohlo zajímat:

20 příběhů ŠAVŠ: Když zavřete jedny dveře, otevře se pět dalších, říká M. Petrtýlová

20 příběhů ŠAVŠ: Škola mi jako cizinci vždy vyšla vstříc, říká A. Reznichenko

Zdroj: ŠAVŠ, Tývka.cz

Komentáře

Michal Kvapil

Jsem člověk, který si prošel bohatou praxí v oblasti žurnalistiky. Stáž jsem odstartoval na Novinkách.cz. Následně jsem přešel do mediální skupiny Lagardere, kde jsem pět let působil v Rádiu Zet / BBC na redaktorské a editorské pozici. Pracoval jsem i na pozici zprávaře. Následně jsem přešel pod projekt Youradio Talk, kde jsem měl i vlastní pořady - například Krypton pořad o kryptoměnách. Praxi jsem nabral i v regionální televizi První boleslavská, ve které jsem si prošel prací kameramana, střihače i redaktora. Souběžně s tím spolupracuji pro portál Mladaboleslav.cz a Boleslavský deník.