1. lékařská fakulta UK vyučuje mediky na simulátoru s rozšířenou realitou

Rozšířená realita není dávno písničkou budoucnosti. Nepoužívá se ale výhradně v zábavním nebo herním průmyslu. Používá ji totiž například i 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. K výuce mediků pak využívá speciálního simulátoru na figuríně, která dokáže například změnit barvu stejně jako u běžného pacienta při různém prokrvení těla. 

 

Leoš Tejkl, technik simulačního centra

Leoš Tejkl

 

„Náš projekt je už rozběhnutý delší dobu. Na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy na fyziologickém ústavu máme simulační centrum, kde je simulované pracoviště. Máme několik celotělových simulátorů, na kterých probíhá výuka mediků. Simulátory umějí simulovat dýchání, respirační, kardiovaskulární systém, je možné defibrilovat atak dále. Právě pro větší přizpůsobení pro studenty a bližší přiblížení reality jsme si vybrali společnost, která pro nás bude vytvářet augmentovanou realitu, pomocí které budeme schopni tohoto plastového panďuláka rozšířit o vizuální hledisko – zbarvení kůže, mimické pohyby svalů, případně simulaci konkrétního pacienta vzhledem k pohlaví nebo věku.“

Jak se vám tato technologie projevila v praxi?

„Simulační výuka je nyní celosvětově rozšířená. Jednak k tomu jsou technologické možnosti a existují výsledky, kdy je to jedno z nejlepších přístupů k výuce, protože je to vlastně škola hrou, jak říkal Jan Amos Komenský. Takže to, co se naučíte teoreticky, což určitě nezapíráme, je to velice důležité – teoretické vlastnosti je důležité mít, ale poté je na tom možné stavět tady tím a zažít si to zážitkem. Je to bezpečné prostředí jak pro pacienta, protože je to umělý panák, tak stejně pro studenty, protože nemají strach, že by někoho ohrozili nebo někomu ublížili.“

Kdyby měla nějaká škola zájem tuto technologii využívat, je nějaká možnost?

„Možnost spolupráce je. Je to na individuální domluvě. Pořádáme kurzy pro střední školy, pro různé zaměření, výměny studentů. Nebráníme se tomu, je to vždy na domluvě. Pokud je možnost nebo časový prostor, rádi vycházíme vstříc a je možnost spolupráce.“

 

Jan Hovora, CEO Pocket Virtuality

Jan Hovora

 

Mohl byste nám představit vaši augmentovanou realitu?

„My se zabýváme hlavně průmyslem. Takže toto je pro nás první aplikace v medicíně. Medicínské aplikace jsou pro nás těžší než ty průmyslové z toho pohledu vyzkoušet některé technologie v této oblasti. V průmyslu se zabýváme automotivem, v jaderné elektrárně testujeme, děláme aerospace. Takže toto je opravdu první aplikace, která je dělaná vyloženě pro medicínské účely.“

Jak ta vaše aplikace funguje?

„Cílem tohoto projektu je v podstatě to, abychom dokázali na té figuríně věci, které ta figurína neumí. Třeba měnit barvu, protože barva ukazuje, jak je ten člověk okysličený. To samozřejmě ta plastová figurína neumí, takže my se snažíme trackovat a rozpoznat pózu té figuríny. Takže medici s ní mohou různě hýbat a navléct na ni v podstatě digitálního pacienta realistického, na kterém bude možné simulovat věci, jako je právě prokrvení, vyrážka, nějaké kapilární reflex. Jde o takové záležitosti, které nemůže sebelepší figurína dokázat udělat.“

Výzvou pro Pocket Virtuality bude, aby chirurg viděl své ruce

Jak bylo pro vás složité se přizpůsobit takto nové oblasti?

„On ten projekt je úplně na začátku, ale kdybych měl popsat technické problémy, které tam jsou, tak jeden z problémů je, že stroje jsou tuhé a ten člověk není. Jeden z problémů, které řešíme je, že musíme řešit kontinuálně tracking toho těla. V tom strojírenství najdete ten stroj a jakmile ho najdete, tak víte to místo a můžete na něj chytit data a třeba 3D model toho stroje nebo cokoli jiného. V tomto případě, že s tím lidi mohou manipulovat, tak my musíme trvale sledovat figurínu, která navíc má pružné spoje, abychom otočili hlavou pacienta stejně, jako když medik otočí hlavou na té figuríně, to je složité. Pořád s tím bojujeme, protože to není vůbec jednoduchá záležitost.

Další problém, který tam budeme muset vyřešit je, že tady potřebujete vidět poměrně dobře své ruce, když na tu figurínu saháte. Ty současné systémy fungují tak, že vám ruce překryje hologram. Sice dovedou zařídit to, že v dálce pokud je tam nějaký fyzický objekt, tak ten objekt může zamaskovat ten hologram, protože brýle mají integrovaný 3D scanner, ale 3D scanner není tak jemný a nefunguje na takto malou vzdálenost. Další velkou výzvou bude, jakým způsobem zajistit, aby ten doktor viděl své ruce, stetoskop v nich před tou augmentovaným modelem, který pokrývá tu figurínu. To bude poměrně výzva.“

 

Rozšířená realita nemusí být pouze pro děti. V současnosti již mění obrázek školení ve výrobě. Nové pracovní síly si tak ve virtuální realitě mohou vyzkoušet práci, která je v budoucnu čeká. Augmentovaná realita není žádnou neznámou ani v mladoboleslavské automobilce Škoda Auto. Pracovníkům tak pomáhá například v oblasti logistiky. Učí je pak konkrétně správnou polohu dílu na paletě. Texty, obrázky a videa názorně vysvětlují i to, jak se mají komponenty optimálně upevnit a chránit. 

 

Zdroj: Tývka.cz

Komentáře

Michal Kvapil

Jsem člověk, který si prošel bohatou praxí v oblasti žurnalistiky. Stáž jsem odstartoval na Novinkách.cz. Následně jsem přešel do mediální skupiny Lagardere, kde jsem pět let působil v Rádiu Zet / BBC na redaktorské a editorské pozici. Pracoval jsem i na pozici zprávaře. Následně jsem přešel pod projekt Youradio Talk, kde jsem měl i vlastní pořady - například Krypton pořad o kryptoměnách. Praxi jsem nabral i v regionální televizi První boleslavská, ve které jsem si prošel prací kameramana, střihače i redaktora. Souběžně s tím spolupracuji pro portál Mladaboleslav.cz a Boleslavský deník.